Všeobecně o hrách

@feryk (23.06.2025 02:24): Nejvíc mě štve, že jsem o něj přišel. Když už jsem měl to PC a Didaktika nepoužíval, tak jsem ho půjčil spolužákovi, který byl nějak dýl nemocný a neměl doma na čem hrát. A už se mi nikdy nevrátil zpátky...

@Karasman (22.06.2025 18:47): Strašně rád bych se zúčastnil, ale zatím to nevychází. Nejvíc mě mrzí ten loňský v Mladči, který není ani tak daleko, ale bohužel to nakonec nevyšlo termínově...

@Walome (10.06.2025 13:07): Tak já se taky přidám se svou trochou vzpomínek do dávné historie. Doteď si pamatuju na první setkání s nějakou hrou - bylo to u bratrance na ZX Spectru a byl to Manic Miner, toho jsme hrávali do zblbnutí. Pak už mi z té doby utkvěla v paměti jen Karateka. Pak přišel můj první vlastní počítač - Didaktik Gama. Na něm moje první spuštěná hra byla logicky ta, která byla na audiokazetě jako první - PSSST! Samozřejmě jsem s tímto strojem strávil spoustu času a to poslouchání pískání z magneťáku a modlení se, aby se hra po těch několika minutách skutečně nahrála a nespadlo to, na to asi nejde zapomenout. A jak jsem tehdy snil o tom, jak si pořídím disketovou mechaniku.

Následovalo první PC, tehdy ještě XT s monochromatickým monitorem. První hra, kterou jsem na tom chtěl spustit, bylo Stunts. Nahrálo se úvodní menu a když člověk zvolil, že chce spustit hru, tak se objevil nápis "Fasten your seatbelts!" a obraz se kousnul, přičemž podle zvuku hra normálně fungovala. Tehdy jsem samozřejmě vůbec neuměl anglicky, tak jsem ve slovníku hledal, co ta věta znamená a jestli je to nějaká rada, jak hru rozjet. No, nepovedlo se to. Ten stroj to samozřejmě nezvládal. V této době jsem se také setkal se svou první adventurou - Mixed Up Mother Goose. Poté již přichází nový stroj, v tehdejší době "dělo, se kterým dostřelím na druhou stranu ulice", jak říkal strejda. První hrou na něm byl Prince of Persia. A to byl doslova šok - z jednoduchých her na monochromatickém počítači najednou nádherná barevná skákačka s úžasnou animací. Hodně času jsem v té době strávil i u formulí 1 od Accolade, doteď pamatuju, jak jsem vždycky vkládal rituálně disketu, ze které jsem hru pouštěl. Poté přišly na řadu motorky od stejné firmy, kde už bylo dokonce i převýšení...

Následujícím významným vylepšením byla zvuková karta, která zážitkům dodala novější rozměr. Už nevím, která hra byla tou první, kde už nebyly skřeky PC speakeru, ale líbivý zvuk Sound Blasteru. Se zvukem mám zafixované hlavně dvě skladby - jednu z prvních vlastněných MP3 Always Coca Cola a pak videoukázku na připravovanou adventuru Ripper, kterou podbarvovala skladba The Reaper nahraná skupinou Blue Öyster Cult. Ta mě tak uhranula, že ji mám od té doby jako vyzvánění v telefonu...

Ale vzpomínek z té doby na hry je samozřejmě víc - vzpomínám, jak jsme hrávali hry z pálených CD, na kterých mnohdy byly hry osekané o videa, aby měly menší velikost. Nebo asi mé jediné online nadšení pro multiplayer, kdy jsme hrávali starý Warcraft. Případně když kamarád z Dánska přivezl sedmicédéčkový horor Phantasmagoria. Nebo jak jsem dlouho čekal, až se v obchodě objeví Gabriel Knight 2: The Beast Within. A když se konečně objevil, tak mi zrovna počítač nefungoval (něco bylo v opravě, nevím už přesně co), tak jsem si několikrát pročítal manuál, koukal se na krabici a dokonce vyrazil do proslulé zlínské počítačové herny Virtucon vyzkoušet, jestli hra jede a jak vypadá. A pak samozřejmě i ty zážitky se hrou strávené. Nebo jak jsme se sousedem paralelně hráli Riven několik týdnů a bez možnosti návodu jsme se každý den bavili nad tím, co nového jsme objevili a jakým způsobem by se ty které puzzly daly vyřešit. A jsou zde samozřejmě i vzpomínky z pozdější doby - ať už to byly spartánské roky začátků BonusWebu, kdy jsem například Grand Prix 3 hrál poprvé v životě v noci u Vreca, když jsme u něj byli s BigPeterem na návštěvě. Komunikace s tvůrci z Warthogu, když se připravovala Richard Burns Rally, následný překlad do češtiny a nahrávání dabingu v profesionálním Studiu Fontána, osobní setkání s některými geniálními tvůrci jako Charles Cecil, Benoit Sokal či Ragnar Tørnquist. Těch vzpomínek točících se kolem her je prostě spousta...

Každopádně, jak už bylo jinými zmíněno, doba je samozřejmě jiná. Tehdy nebyl internet, teprve pomalými kroky se měnil poměr mezi kradenými a koupenými hrami. Nabídka toho, k jaké hře se hráč dostal, byla hodně omezená tím, jaké okolí (a tudíž i zdroje) měl kolem sebe. Ale tak nějak mi přišlo, že hráči si těch her vážili víc. Když už se k nim něco dostalo, tak i když to nebyl jejich oblíbený žánr, tak to zkusili a mnohdy u toho vydrželi i spousty hodin. Když se hrály adventury nebo logické hry, tak to pro hráče byla opravdu výzva, kdy se snažili na rozluštění přijít i několik dní či týdnů. Teď je celá doba hodně uspěchaná, všechno se na nás hrne, každý den vychází desítky nových her a je těžké mít jen přehled o tom, co vlastně vůbec vyšlo. A tak si hráči často vybírají jen jeden žánr či typ hry, který hrají pořád dokola. Případně zkouší spousty her a po pár minutách je odhazují a zkouší něco jiného. Ale tak to prostě je, vývoj jde dál. I tak jsem ale za tyto staré zážitky vděčný a rád na ně vzpomínám.